BAROKNÍ SONÁTY A VERŠE

60. výročí zahájení prvních transportů do Terezína

Nad koncertem přijal laskavě záštitu předseda Federace Židovských obcí v ČR PhDr Jan Munk

 

Program:

Výběr z knihy veršů Otto Weisse "Tak bolely hvězdy"

Giuseppe VALENTINI (1680 - 1746):
Sonáta E dur pro violoncello a cembalo
Grave, Allegro, Allegro. Tempo di Gavotta, Largo, Allegro

Johann Ludwig KREBS (1713 - 1780):
Preludia pro cembalo: C dur, d moll, e moll

Francois FRANCOEUR (1698 - 1787):
Sonáta E dur pro violoncello a cembalo
Adagio cantabile, Allegro vivo, Tempo di Gavotta, Largo cantabile, Gigue. Allegro vivace

přestávka

Johann Sebastian BACH (1685 - 1750):
Sonáta č. 1 G dur pro violoncello a cembalo
Adagio non troppo, Allegro ma non tanto, Andante quasi Lento, Allegro

Johann Ludwig KREBS:
Preludia pro cembalo: F dur, G dur, a moll

Jean Baptiste BRÉVAL (1753 - 1823): 
Sonáta G dur pro violoncello a cembalo
Allegro brillante, Adagio molto cantabile, Rondo, Allegro con grazioso

Účinkující:
Miroslav Kovářík - umělecký přednes
Jiří Hošek - violoncello
Hana Kimelová - cembalo

Patron koncertu:
PhDr Jan Munk - předseda Federace Židovských obcí v ČR
a Městská část Praha 3
HappyComp s.r.o.

Žižkovská radnice - obřadní síň
Havlíčkovo náměstí 9, Praha 3

VERŠE OTTO WEISSE (1898-1944) vyšly knižně až u příležitosti celého století, které uplynulo od narození muže, který zvláštním, až neuvěřitelným způsobem vydal svědectví o nejkrutější době nejen svého života... V Terezíně od roku 1941 až do transportu do Osvětimi v říjnu 1944 napsal cyklus palčivě vyčítavých, ale stejně tak láskou prohřátých básní. Díky tomu, že přežily válku v úkrytu zdí Magdeburských kasáren, můžeme i my dnes přijmout toto svědectví z časů, kdy "bolely hvězdy". V kontextu koncertů Jiřího Hoška má tato poezie zvláštní místo: Otto Weiss byl otcem Jiřího matky, paní Helgy Hoškové-Weissové, která některé jeho literární práce ilustrovala ihned po napsání v terezínském ghettu. V přednesu Miroslava Kováříka zazněly verše při slavnostním "křtu" sbírky na libeňském zámku za přítomnosti paní Helgy i těch, kteří Otto Weisse pamatovali jako vzácného člověka, jehož lidský i umělecký osud nemůže být zapomenut. Kováříkův způsob přednesu básní "ve stavu zrodu" a interpretace hudby vnukem Otty Weisse bude jistě patřit k vrcholům letošního ročníku Nekonvenčního podzimu.