VIRTUOS DAVID POPPER
Pražský rodák David Popper se zasloužil o téměř třpytivou slávu rodinného jména. Bylo to právě zásluhou jeho rodičů, že vytvořili ono požehnané rodinné zázemí v náboženském, sociálním i kulturním smyslu, které jejich dvěma synům z celkového počtu pěti dětí otevřelo cestu k hudebnímu vzdělání. Angelus nebo možná ještě správněji Anselmus Popper byl vrchním kantorem dnes již neexistující pražské Cikánovy synagogy, která byla zbořena při asanaci starého Josefova na přelomu minulého a našeho století. On se svou manželkou Ester tam ovšem chodil a zpíval Nejvyššímu své písně. Oba zemřeli v roce 1891, a tak se mohli radovat z úspěchu a vážnosti, kterou požívali jejich synové David i o tři roky mladší Wilhelm. Díky péči obou rodičů a láskyplnému uvedení obou synů do světa hudby, vystudovali chlapci pražskou konzervatoř a mladší Wilhelm vyrostl bratrovým přičiněním rovněž ve znamenitého violoncellistu. David Popper byl z rodu geniálně nadaných zázračných dětí. Proto také pravděpodobně přišel na konzervatoř už jako dvanáctiletý, ještě v průběhu studií veřejně koncertoval a v osmnácti absolvoval prvním z řady svých čtyř violoncellových koncertů d moll. Na jedné z jeho prvních koncertních cest po Německu poznal dvacetiletého violoncellistu legendární německý dirigent a pianista Hans von Bülow, známý svým nadšením pro hudbu Smetanovu i Dvořákovu, k jejichž prosazení v tehdejší Evropě nemálo přispěl. Od něho také pochází památný výrok, vystihující ve stručnosti umění mladého Davida Poppera: "Famoser Ton und grosse Technik". Že to nebylo pouhé zdvořilostní chvalořečení, potvrzuje Bülowova účast na řadě Popperových koncertů v úloze klavírního doprovazeče a nadto také okolnost, že díky svému vlivu ho následně doporučil jako komorního sólistu dvorní kapely prince Hohenzollerna na jeho panství v Löwenbergu v Dolním Slezku. Byl to opět Bülow, který se po Popperově koncertním debutu ve Vídni zasloužil o jeho angažmá do funkce prvního koncertního mistra a sólisty orchestru Vídeňské dvorní opery. Popper tam strávil příštích pět let, na jejichž sklonku působil také jako člen vyhlášeného Hellmesbergerova kvarteta. Během tohoto vídeňského období uzavřel Popper svůj první sňatek s vynikající pianistkou, žačkou Bülowovou a Lisztovou a shodou okolností dcerou jiného známého violoncellisty Josepha Mentera z Mnichova. Když spolu v roce 1873 Vídeň opustili, stala se nejčastější doprovazečkou svého manžela na koncertních cestách, na kterých mistrovství tohoto pražského rodáka obdivovaly Londýn, Paříž, Berlín, Barcelona, Lisabon i Petrohrad a Moskva. Po třinácti letech vyčerpávajícího cestování se právě v roce rozchodu 1886 se Sophií Menterovou usadil v Budapešti, kam byl povolán jako profesor na Královskou zemskou hudební akademii nikým menším než jejím zakladatelem Francem Lisztem. Působil tam déle než čtvrt století, aniž by se vzdal koncertních cest (mj. nějaký čas také jako člen slavného smyčcového kvarteta houslisty Jenö Hubaye). Ve své době mimořádně ceněné Popperovy koncertantní skladby, věnované převážně jeho vlastnímu nástroji, vycházely v prominentních nakladatelstvích v Lipsku, Hamburku a ve Vídni. Popper opatřil vlastními kadencemi slavné violoncellové koncerty Haydna, Camilla Saint-Saënse i Roberta Schumanna. Trvalým vkladem světové violoncellové hře a všem adeptům tohoto nástroje se pak stala Popperova proslulá Hohe Schule des Violoncello-Spiels, soubor čtyřiceti mistrovských etud, dodnes vycházející v četných reedicích po celém světě. Místo Popperova posledního odpočinku není známé. Zemřel v srpnu 1913 v Badenu u Vídně a z neznámých důvodů byl zpopelněn v Drážďanech. Patří k přirozenému řádu světa, že hrob těch, kteří nám dali tak vynikající osobnost, zarůstá zde tak jako desítky jiných plazivými břečťany.